Opery terezínských skladatelů opět úspěšně v Praze

V neděli 4. února 2024 uvedl soubor opery Národního divadla moravskoslezského ve Stavovském divadle v Praze dvě poslední opery Viktora Ullmanna Rozbitý džbán a Císař Atlantidy aneb odepření smrti. Pražské provedení se uskutečnilo v rámci oceňovaného cyklu Musica non grata, o kterém jsme již několikrát psali na našem portálu, jenž je realizován za finanční podpory Velvyslanectví Spolkové republiky Německo v České republice. Nastudováním těchto dvou aktovek současně pokračuje ostravský operní soubor v dramaturgické řadě Opery terezínských skladatelů, který byl zahájen v sezóně 2021/2022 Zásnubami ve snu Hanse Krásy, které se také podařilo uvést v rámci pohostinského představení v minulé divadelní sezóně. Už však několik let předtím (mimo tento cyklus) mělo možnost se pražské publikum možnost seznámit s první operou česko-rakouského skladatele Viktora Ullmanna (1898-1944) Pád Antikrista (1935) v podání Moravského divadla v Olomouci v rámci 12. ročníku Festivalu hudebního divadla v roce 2015. Nyní neoficiální pražskou „přehlídku“ Ullmannovy umlčené operní tvorby symbolicky uzavřela právě představení Rozbitého Džbánu a Císaře Atlantidy.

ROZBITÝ DŽBÁN

Jednoaktovka Rozbitý džbán vznikla na podkladě divadelní hry Heinricha Kleista (1777-1811), která je především v německy mluvících zemích neoddiskutovatelnou součástí německého literárního fondu. Původní rozsáhlé pětiaktové libreto Ullmann z důvodu časového tlaku (očekávání deportace do Terezína) soustředil do cca do necelých čtyřiceti minut hudby, přičemž z koncepce předehry je zřejmé, že původní záměr byl rozsáhlejší. Je přesto obdivuhodné, s jakým umem se podařilo Ullmannovi „zestručnit“ všechny dějové zápletky a peripetie; a přitom výsledný tvar opery po dramaturgické i hudební stránce působí velmi kompaktním dojmem. Ostrava se správně rozhodla uvádět obě aktovky v českém přebásnění Jaromíra Nohavici, což nejen usnadnilo zpěvákům interpretaci náročného díla, které je celé složeno ve stylu jistého parlanda bez vložených árií, ale především to jistě výrazně napomůže přijetí titulu českým divákem, pro kterého je produkce a priori určena. Nicméně bez znalosti Kleistova Džbánu je detailní „pochycení“ textu z úst protagonistů a z titulkovacího zařízení pořád dosti obtížné vzhledem k zmíněné koncentraci libreta do pouhé půl hodiny zpěvu a jevištní akce. To však není vinou ostravské inscenace, jejíž tvůrci včele s dirigentem Jakubem Kleckerem a režisérem Roccem udělali maximum pro srozumitelnost skladatelova sdělení.

CÍSAŘ ATLANTIDY

Zatímco Ullmannův Rozbitý džbán vznikal ještě na prahu svobodné doby, Císař Atlantidy aneb odepření smrti skladatel komponoval již v terezínském ghettu kolem roku 1943. Z původně plánované premiéry v Terezíně bohužel sešlo a skladatel i jeho libretista Peter Kien zahynuli krátce po svém transportování do Osvětimi. Der Kaiser von Atlantis oder Die Tod-Verweigerung, jak zní německý originál díl, měl svoji světovou premiéru až v roce 1975 v Nizozemské opeře v Amsterdamu.

Oba operní příběhy, provedené v jednom večeru, spojuje nejen stejný skladatel, ale i téma zneužití moc a diktátorství, které vystupuje do popředí především v Císaři Atlantidy. Jeho hlavní anti-hrdina Císař Overall rozpoutá válku proti všem, samotná Smrt už nemůže snést hromadné vraždění odmítne plnit svůj odvěký úkol. Císař si uvědomí, že pokud nebude Smrt vykonávat svoji službu, on nemůže dosáhnout svých cílů – je nucen kapitulovat a Smrt, která se vrátí ke svému poslání, si ho jako svoji první oběť odvede.

OSTRAVSKÁ INSCENACE

Obě jednoaktovky hudebně nastudoval a pražské představení řídil dirigent Jakub Klecker. Pod jeho vedením operní orchestr Národního divadla moravskoslezského připravil hudebně vysoce kvalitní produkci, kterou navíc ještě umocnila režie slovinského tvůrce Rocca. Na stejném půdorysu scény, jejímž tvůrcem byl rovněž Rocc, byly v obou aktovkách účinným způsobem především rozehrány vztahy mezi jednotlivými aktéry a jednotlivým postavám byly na malé ploše vtisknuty jednoduché a snadno čitelné charaktery. Z logiky dějového sdělení příběhů se jen vymykalo obsazení němé role Brigity (která v původním Kleistově předloze přináší rozhodující důkazy Adamovy viny) mužem – tranvestitou, kterého představoval pěvec Václav Morys a také přinesení džbánu do závěrečné scény Císaře Atlantidy, s kterou vůbec nesouvisí. Tvůrci tímto chtěli zřejmě propojit oba příběhy, což ve svém finálním tvaru působilo násilně a nepřirozeně; navíc když rozbitý džbán má u Kleista také vedlejší symboliku ztráty panenství ústřední ženské hrdinky Evy.

Za úspěchem ostravské inscenace v nemalé míře také stojí kvalitní výkony sólistů. Ve dvojroli soudního rady a Císaře Overalla se představil mladý basbarytonista Boris Prýgl s výraznou jevištní prezentací a tvárností svého projevu, jdoucí v závěrečné scéně Císaře Atlantidy až na samotnou hranici herecké ale i bohužel hlasové expresivity. Martin Gurbaľ postavy vesnického soudce Adama a Smrti ztvárnil pěvecky přesvědčivě, ale představitelsky působil (téměř jako vždycky) velmi vlažně a nezúčastněně. Přestože u mezzosopranistky Anny Nitrové byla předem ohlášena indispozice, interpretka paní Marty Rullové a Bubeníka předvedla suverénní pěvecký výkon, s krásným frázováním a vynikající srozumitelností zpívaného textu. Dívčí postavy Evy v Rozbitém džbánu a Bubikopfu/Vojačky jasným stříbrným tónem vytvořila Doubravka Součková, o tenorové úlohy v obou dílech se podělili Luciano Mastro, kterému zjevně styl Sprechgensangu příliš vyhovoval, a velmi výrazný Jorge Garza se skvělou českou dikcí. Za zmínku ještě určitě stojí také nepřehlédnutelný Roman Vlkovič, který zaujal podobně jako Garza sytostí a jadrností svého projevu a v neposlední řadě kultivovaností svého barytonu.

Ostravský cyklus Opery terezínských skladatelů (H. Krása, V. Ullmann) uzavře v letošním roce plánované uvedení Šarlatána skladatele Pavla Haase. Tento cyklus je vedle ojedinělého Smetanovského operního cyklu druhým velkým příspěvkem opery Národního divadla moravskoslezského k Roku české hudby 2024.

Viktor Ullmann: Rozbitý Džbán (Der zerbrochene Krug), Císař  Atlantidy aneb odepření smrti (Der Kaiser von Atlantis oder Die Tod-Verweigerung) – pohostinské představení Národního divadla moravskoslezského v Praze dne 4. února 2024 v rámci cyklu MUSICA NON GRATA