O důstojné zahájení operní sezóny 2021/2022 se zasloužilo Divadlo Josefa Kajetána v Plzni uvedením vokálně-orchestrálního díla Antonína Dvořáka Svatá Ludmila u příležitosti 1100. výročí úmrtí svaté Ludmily.
Zvláštností tohoto oratoria, které v sousedství Dvořákových symfonií velkých duchovních děl Stabat Mater a Requiem přece jenom patří mezi méně uváděné skladatelovy opusy, je skutečnost, že vzniklo v letech 1885-1886 na objednávku anglického zadavatele na základě mimořádného úspěchu Stabat mater. Dvořák byl vyzván k rozsáhlé kompozici na námět z českých dějin na základě předlohy J. Vrchlického, která oslavuje příchod křesťanství do pohanských Čech na přelomu 9. a 10. století. Vrchlického libretu se už v době vzniku díla byly vytýkány určité stylistické problémy a i slabá dramatičnost díla. To bylo asi i důvodem, že Dvořák kompozici odložil a dal přednost kompozici dějově strhující a dramatické kantáty Svatební košile (podle K. J. Erbena), a teprve později se ke Svaté Ludmile vrátil. Dílo bylo poprvé provedeno v roce 1886 na festivalu v anglickém Leedsu, v roce 1887 bylo poprvé hráno na české půdě, a to v pražském Národním divadle.
Stručně k obsahu díla: v prvním díle oratoria, které se odehrává nedaleko Prahy, přichází na mělnický hrad poustevník Ivan, který vyzývá pohanský lid k víře v jednoho boha. To zaujme i mladou kněžnu Ludmilu, aby následně vyhledala Ivana v berounských lesích (druhý díl) a rozhodla se přijmout křest. Potkává Bořivoje, který ji miluje – i on chce přijmout křesťanskou víru, pokud jej Ludmila pojme za svého chotě. Ve třetím díle, odehrávajícím se na Velehradě, oba přijímají z rukou Ivana za zvuků starodávné písně „Hospodine, pomiluj ny“ svatý křest – a s nimi symbolicky celý český národ.
Velmi důležitou funkci při provedení náročného oratoria mají rozsáhlé sbory, a tak Sbor opery DJKT Plzeň byl posílen Pražským smíšeným sborem, Pěveckým sborem ČVUT a navíc ještě Dětským sborem opery DJKT Kajetán pod vedením sbormistrů J. Petrdlíka, Jana Steyera, Jakuba Zichy a Anny-Marie Lahodové. Po počátečních drobných zakolísáních u pánské části tělesa sbory ukázaly vzácnou vyrovnanost, stmelenost i žádoucí zvukovou barevnost, přestože že se koncert konal na jevišti akusticky problematického Nového divadla. Jako nadmíru šťastné se ukázalo prostorové řešení umístění dětského sboru do vrchních řad hlediště, které tak poskytlo podmanivý zvukový kontrast proti hlavnímu proudu hudby z hlediště. Orchestr opery DJKT řídil šéf Opery DJKT a dirigent Jiří Petrdlík spolehlivou rukou, i když zvuk řízeného orchestru mohl být kulatější a dosahovat ještě vyšších melodických oblouků. Výtku lze vyslovit jedině vůči drastickému zkrácení partitury. Čistého času trvá provedení oratoria cca 2 a půl hodiny, ale je běžnou provozovací praxí, že se některá čísla vynechávají (zejména ta, která brzdí vývoj děje). Vzorová nahrávka Supraphonu z roku 1964 s dirigentem Václavem Smetáčkem, obsahující tradiční škrty, je proti původní délce zkrácena asi na 2 hodiny 17 minut. Nové plzeňské provedení má 1 hodinu 45 minut – tímto zásahem publikum přišlo o řadu hudebně zajímavých momentů, na druhou stranu to však neohrozilo jinak vesměs pozitivní dojem z koncertu.
Sólistka opery DJKT Ivana Veberová vytvořila v postavě Ludmily jednu z nejpřesvědčivějších kreací svého dosavadního repertoáru. Vedle krásně vypracovaných árií naplněných nepřehlédnutelným a nepřeslechnutelným duchovním obsahem zaujala absolutní soustředěností a hlubokým ponorem do interpretace zpívaného textu. Veberová našla na pódiu skvělého protihráče v Janu Hnykovi (Svatý Ivan), který svůj přednes vybavil nejen krásně znějícím basem ve všech polohách, ale i on prokázal obdivuhodnou schopnost proniknout do partitury a sdělovat její poselství. Jana Foff Tetourová (Svatava) byla vyškrtnutím árie z třetího dílu „Panno, matko Stvořitele“ ochuzena o část svého partu, ale i na menší ploše byla schopna zaujmout zejména niterností svého projevu. Větší tenorový part Bořivoje odvedl Amir Khan se znělým, mladistvě znějícím hlasem, podtrhujícím spíše odhodlanost a zamilovanost mladého Bořivoje než duchovní obsah oratoria. Menší part rolníka byl svědomitě interpretován Tomášem Kořínkem.
Na nastudování rozsáhlého oratoria bylo jistě zapotřebí velkého úsilí všech složek divadla, a proto je možná škoda, že v plzeňském divadle dílo bylo provedeno pouze jednou; reprízy se sice koncert dočká v pražském Obecním domě (ovšem s obměněnými sólisty) a pak v Hradci Králové (navíc s jiným orchestrem a jinými sólisty). Výkony I. Veberové a J. Hnyka byly totiž opravdu příkladné a stály by za zopakování a další rozvíjení.
Antonín Dvořák – Svatá Ludmila, Oratorium
DJKT Plzeň 4.září 2021, Nová scéna
opery DJKT © Irena Štěrbová
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.