180. výročí narození Antonína Dvořáka celkem prozaicky inspirovalo dramaturgii Národního divadla při koncipování zahajovacího koncertu sezóny 2021/2022 s názvem DVOŘÁK GALA.
Když se vysloví GALA, tak si vybavím něco mimořádného, něco – s čím se nepotkám každý den. Bohužel tuto podmínku jedinečnosti splnilo jen pár hudebních čísel přednesených 9. září 2021 v pražském ND. Určitě bylo příjemné slyšet árie a vybrané scény z Dimitrije a Armidy, velkých romantických titulů, které bohužel ND již desetiletí ignoruje (Dimitrij byl uveden v Praze naposledy ještě v samostatné Státní opeře Praha, a to v roce 2004). Ale Jakobín, Čert a Káča a zejména Rusalka jsou ve stálém repertoáru ND, a tak jejich „Gala“ prezentace trochu pozbývá smyslu.
Uvedení třetího dílu oratoria Svaté Ludmily, o níž jsme podrobně informovali v souvislosti s kompletním představením v plzeňském Divadle Josefa Kajetána před několika dny, bylo uměleckým přínosem večera, i když efekt gradace skladatelovy rozsáhlé skladby, tak citelný a ohromující v DJKT, se tady logicky nemohl dostavit.
Nebylo by celkově důstojnější oslavit tak významné jubileum koncertním provedením právě Dimitrije nebo Armidy?
Za velmi dobrou úrovní hudební interpretace stál zejména kompaktní zvuk Orchestru ND Praha pod vedením Hudebního ředitele Opery ND Prahy Jaroslava Kyzlinka. Sbor Národního divadla Praha se sbormistrem Pavlem Vaňkem se spolehlivě uplatnil v krátkém počátečním vstupu z Jakobína a pak samozřejmě ve velkém finále Svaté Ludmily.
Jen tři sólisté večera byli schopni přednést svůj výstup bez not (a to navíc týkalo převážně jen Rusalky, která je notoricky známým titulem pro zpěváky), ostatní více či méně nahlíželi do notového materiálu a nemohli dle mého soudu mít svůj part pod kůží, a tak se dostatečně soustředit na správný výraz. Navíc se jednalo většinou o krátké árie či scény – jejichž naučení nazpaměť by ostříleným profesionálům z ND nemělo činit potíže. Tato výtka se netýká Alžběty Poláčkové, která narychlo musela převzít part po Daně Burešové.
Alžběta Poláčková se rozhodně převedla v lepší pěvecké kondici než při posledním televizním přenosu premiéry Dona Giovanniho ze Stavovského divadla; ve svém prvním (plánovaném) výstupu Xenie (Dimitrij) mohla uplatnit lyrickou polohu svého hlasu a krásná piana. V dramatické árii Armidy „Ó, srdce, ztiš svůj tlukot smělý“ z druhého jednání a v následném duetu s Rinaldem z 3. jednání však její hlas narážel na vlastní limity, postrádal hlavový tón, pěvkyně byla občas pod tónem a zněla velmi neklidně. Lehkost ve zpěvu, krásná legáta a frázování nabídl Jaroslav Březina (Dimitrij a Rinaldo), který dokázal navíc naplnit zpívaný text adekvátním výrazem. Druhým skvělým tenorem večera byl Pavel Černoch, který bohužel nabídl jen árii z Rusalky „Ustaňte v lovu… Vidino divná, přesladká“, nicméně potvrdil svoje mezinárodní renomé a vysoký standard svého celkového výstupu. Julie (Jakobín) Marie Kobielske co do zralosti projevu a krásy tónu o mnoho předčila svého Bohuše v podání Romana Janála, který jako by místy ztrácel dechovou oporu. Kateřina Kněžíková uchvátila vzorově vystavěnou lyrickou Rusalkou z 1. jednání opery, která na plné čáře zastínila nepříjemně nasálního Vodníka Jiřího Sulženka.
V druhé části večera pak v kvartetu sólistů Dvořákova oratoria vystoupila opět Kateřina Kněžíková (Sv. Ludmila), která nabízí trvalou kvalitu jako pěvkyně lyrického oboru. V případě titulní postavy Svaté Ludmily bych ale přeci jenom dal přednost spinto-sopránu Ivany Veberové z DJKT Plzeň, která svým dramatičtějším pojetím lépe vystihla obsah partie. Příjemný dojem zanechali Veronika Hajnová (Svatava) a Jaroslav Březina (Bořivoj). Jiří Sulženko se těžko může postavit do pomyslného zápasu s Janem Hnykem – Hnykův Svatý Ivan vítězí na celé čáře krásou tónu i frázováním. Na druhou stranu Orchestr Opery ND (pod vedením Jaroslava Kyzlinka) podal při interpretaci Dvořákova oratoria plastičtější a dynamicky vyváženější výkon než orchestr DJKT Plzeň.
Jedna poznámka na okraj. Myslím, že součástí „režie“ slavnostního Gala večera by mohlo být i nastavení jednotícího dress code pro všechny účinkující, aby se na jevišti nepotkávaly dámy v oslnivě krásných robách (např. A. Poláčková) s pány ve smokingu, v obleku, ale třeba i v rozhalených košilích bez kravaty.
Dvořák GALA
Národní divadlo Praha – slavnostní koncert ke 180. výročí narození Antonína Dvořáka a zahájení sezóny 2021/2022.
9. září 2021
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.