Pád amerického snu - Playmate v norimberské opeře

Americká celebrita se zvětšeným poprsím jako hrdinka opery? Proč ne? Státní opera v Norimberku v sobotu 3.listopadu 2018 uvedla premiéru opery soudobého skladatele Marka-Anthony Turnageho Anna Nicole. A byl to úspěch na celé čáře!Myšlenka, přivést na operní jeviště ženu, stojící na okraji společnosti, kterou jedna část společnosti zbožňuje a druhá ji zcela zatracuje pro její pokleslou morálku, není zdaleka původní. Nemusíme jít tak daleko a každého milovníka opery napadne okamžitě Verdiho La Traviata (v českém překladu „Padlá“); slavná literární předloha Antoina Françoisa Prévosta Manon Lescaut se dočkala dokonce několika zpracování : od Francouzů Daniela Aubera (1856) a Julese Masseneta (1884), veristy Giacoma Pucciniho (1893) či volné moderní jazzové přepracování s názvem Boulevard Solitude (1952) z pera německého skladatele Hanse Wernera Henzeho. Zavrhovaná až perverzní je judejská princezna Salome (od Richarda Strausse a též od Julesa Masseneta v jeho opeře Herodiade) či Bergova „žena- zvíře“ Lulu ze stejnojmenného operního titulu. Do třetice – zmíněný francouzský skladatel Jules Massenet tvořil dokonalý portrét alexandrijské kurtizány v díle Thaïs (1894). Nejstarší řemeslo světa vykonává i Magda v Pucciniho Le Rondine (Vlaštovka, 1917) či Musseta v La Bohème (1896).

Z německé provenience je nutné uvést dvě díla Kurta Weilla – Vzestup a pád města Mahagonny (1930; postavy Jenny a Leokadje Begbick, živící se prostitucí) či jeho Sedm smrtelných hříchů (1933; dvojrole Anny) a nebo méně známé operní zpracování Zolovy slavné Nany – ve hudební podobě Manfreda Gurlitta stejného názvu (na libreto Maxe Broda) z roku 1933. Také Zimmermannova hlavní ženská hrdinka Marie v opeře Die Soldaten (Vojáci, 1965) končí na ulici jako poslední šlapka, kterou nepozná ani její vlastní otec.

V 21. století uvedl v operní život skladatel Robin de Raaff (nar. 1968) příběh kontroverzní americké ikony padesátých let, Marilyn Monroe s názvem Waiting for Miss Monroe (Čekání na slečnu Monroe, 2012) – světová premiéra se konala v Amsterodamu s koloraturní pěvkyní Laurou Aikin (věnující se důsledně moderně) v roli Marilyn. 13. října 2013 měla světovou premiéru opera A Harlot’s Progress britského skladatele Iana Bella s Dianou Damrau jako nevěstkou Moll Hackabot. Režii tehdy měl Jens-Daniel Herzog (režisér právě recemzovaného představení Anna Nicole).

A konečně 2011 uvádí londýnská Covent Garden světovou premiéru Anne Nicole (dílo bylo psáno na zakázku tohoto operního domu) – za dirigentským pultem nestál nikdo menší než Antonio Pappano a hlavní ženskou roli ztvárnila uznávaná holandská pěvkyně Eva-Maria Westbroek.

Kdo je Anna Nicole ?

Skutečná Anna Nicole Smith se narodila jako Vicki Lynn Hogan v roce 1967 v malém texasském městečku Mexia. Její otec opustil záhy rodinu a Vicki vyrůstala u své matky a tety. V sedmnácti letech se provdala za stejně starého Billyho Smithe a narodil se jí syn Daniel. Její manželství se brzo rozpadlo, a tak ona musela najít prostředky na obživu svoji a svého malého syna. Našla ji jako společnice ve strip baru v Houstonu (zde přijala i své nové jméno), ale neměla tu zpočátku žádný úspěch. Ten se dostavil poté, co si nechala zákrokem plastické chirurgie zvětšit své poprsí – a tento radikální zásah do její fyziognomie ji dovedl až na titulní stránku Playboye v r. 1993 jako Playmate. Zkoušela štěstí i ve filmovém průmyslu (cítila se být následovnicí slavné Marilyn Monroe), ale nevedla si na tomto poli show businessu příliš dobře. Zásadní obrat v jejím životě bylo seznámení s 63-letým miliardářem J. Howardem Marshallem II a okamžik svatby s tímto mužem znamenalo pro ní naplnění jejího amerického snu. Marshall bohužel po roce zemřel a ve své závěti jí nic neodkázal. Začala dlouholetá bitva s právníky a soudy, neboť Anna nehodlala odejít z tohoto svazku s prázdnou. Měla také vlastní televizní show, jejíž atraktivita (pro nejnižší třídu americké společnosti) rostla předváděním jejího mohutného poprsí a žracími orgiemi spočívajícími v nezřízené konzumaci jídla. Za každou cenu si chtěla udržet status celebrity. Anna Nicole výrazně ztloustla, byla neustále závislá na drogách a medikamentech, které jí pomáhaly snižovat bolest zad (kterými trpěla od okamžiku prodělané operace). To vše z ní postupně (v kombinaci s nadměrnou spotřebou alkoholu) udělalo lidskou trosku. V roce 2006 ještě přivedla na svět dceru (o jejíž otcovství se pak přelo hned pět mužů). Narozená dcerka však brzo po porodu umírá, posléze Annin syn Daniel si namíchá smrtící medikamentový koktail. V r. 2007 je nalezena Anna Nicol Smith bez známek života ve svém hotelovém pokoji na Bahamách.

Emily Newton a sbor © Ludwig Olah

Život Anny Nicole příkladem osudu, který by neměl být zrovna oslavován, nicméně je to příběh dramaticky nesmírně nosný a hluboce současný a toho si byl vědom libretista opery Richard Thomas, který vytvořil silné emotivní vyprávění plné bohatých dějových zvratů. Pozoruhodným způsobem zredukoval počet hlavních osob na čtyři, a to na Annu Nicole, její matku Virgii, manžela Marshalla a právníka Howarda Sterna, pozdějšího životního partnera Anny (a pravého otce jejího dítěte), který Anně nejen stál po boku při jejích mnohaletých soudních přích o dědictví Howarda Marshalla II, ale šikovně dovedl zpeněžit i ty nejintimnější záležitosti ze života Anny Nicole – natáčel ji kamerou ve velmi intimních a osobních situacích (také při porodu jejich dcery Dannielynn) a následně tyto snímky prodával do médií. Dobře napsané libreto zpočátku vtipně popisuje vzestup hlavní hrdinky ve společenském žebříčku. Její urputná snaha udržet si pozici celebrity za každou cenu a její totální pád na dno – má už silnou tragikomickou a tragickou notu. Libreto vzhledem k jisté choulostivosti tématu obsahuje celou řadu vulgárních výrazů, které však nikdy nejsou užity samoúčelným způsobem.

Britský skladatel Mark-Anthony Turnage (narozen 1960) je autorem početních orchestrálních a komorních skladeb a tří oper – Greek (1988), Silver Tassie (2000) a právě Anna Nicole (2011). Jeho hudba je originální, soudobá hudba 21. století, nesoucí v sobě rytmy jazzu i populární hudby – zní „klasicky – moderně“ a přitom divácky velmi poutavě a přitažlivě.

Hudební nastudování v Norimberku bylo svěřeno dirigentovi Lutz de Veer, který náročnou partituru s orchestrem Státní filharmonie Norimberk pečlivě připravil a divákům nabídl pestrou škálu dynamiky a plasticity výrazu. Souhra mezi orchestrem a sólisty na pódiu byla rovněž příkladná, i přes silné obsazení nástrojových skupin (včetně několika nástrojů z oblasti pop music) nedocházelo ke krytí zpěváků.

Režisér Jens-Daniel Herzog (nový státní intendant a operní ředitel Státního divadla v Norimberku) vytvořil se svým týmem zábavné a stylově čisté představení; jednoduchá, vždy účelná scéna s pestrými funkčními kostýmy dobře provázela dějem a ani chvilku nenudila. V jeho koncepci je Anna spíše obětí své naivity při všeobecné honbě za americkým snem, svoji novou roli však není schopna zvládnout bez podpory drog, léků, alkoholu a svého okolí, které jí chce vždy za každou cenu prodat. Kostýmy, líčení, paruky, či napodobeniny prsních implantátů hlavní byly provedeny velice profesionálně, sexy, ale nikdy ne za hranicí samoúčelné vulgárnosti. Nutno s potěšením konstatovat, že premiérový večer skutečně neměl žádnou znatelnou slabinu – i ty nejmenší role byly zazpívány a zahrány velmi dobře, s nadšením a entusiasmem. Samozřejmě hlavní úspěch takového titulu je závislý na výkonu hlavní představitelky.

Nová členka norimberské opery, Američanka Emily Newton se s rolí Anny potkává již podruhé (ztvárnila ji již v Dortmundu v sezóně 2014/2015) a nyní ji znovu vytváří se zralostí jako obdivuhodnou komplexní pěvecko-herecko-taneční kreaci. Její mladodramatický soprán roli zvládá bez obtíží, herecky je naprosto přesvědčivá ve všech polohách mnohovrstevnaté ženské hrdinky. Delikátnost choulostivých situací zpodobňovaných na scéně zvládá jako pravá profesionálka. Jako rodilá Texasanka nemá s originálním jazykem libreta (americká angličtina) žádný problém, její srozumitelnost zpívaného slova je na velmi slušné úrovni.

Z Dortmundu přichází i skvělá představitelka Anniny matky, mladá mezzosopranistka jasného, pevného hlasu Almerija Delic, přesvědčivou kreací starého Marshalla po pěvecké i herecké stránce zaujal Martin Jeff a výškou i hlasem impozantní barytonista Richard Morrison jako Howard Stern spolehlivým způsobem naplnil čtvrtou hlavní roli norimberské premiéry.

Konečně diváky bouřlivě přijatá premiéra přilákala na pódium i přítomného skladatele a libretistu opery.

Mark-Anthony Turnage Anna Nicole, Státní opera Norimberk 3.11.2018