157. repríza Pucciniho LA BOHÈME ve Státní opeře přinesla tři pozoruhodné debuty. Poprvé na scéně Národního divadla se dirigentské taktovky chopil Mykola Ďaďura, tenorista Petr Nekoranec se ujal role Rudolfa a Jana Sibera poprvé na jeviště ztvárnila Mimi.
Inscenace Ondřeje Havelky se již 14 let těší velkému zájmu a stala se oblíbenou součástí repertoáru naší první scény. Během této doby se v ní vystřídala řada výrazných pěveckých osobností, které přinesly své jedinečné interpretace a přispěly k magické atmosféře představení. Jak bylo patrné z téměř zaplněného sálu Státní opery, inscenace stále vzbuzuje velký zájem, a to nejen mezi domácím, ale i zahraničním publikem, které se rádo vrací k Pucciniho slavné partituře.
Páteční repríza 1. listopadu 2024 byla především ve znamení velmi pěkných pěveckých výkonů pánského obsazení. Na jevišti zazářili barytonisté Jiří Brückler jako Marcello, Lukáš Bařák jako Schaunard příkladným frázováním respektujícím přirozený rytmus italštiny a mimořádným zaujetím pro výraz a spontaneitu. To samé platí i výrazného Collineho Jana Hnyka, jehož velkou předností jsou syté basové tóny plné vzruchu a energie, v meditativních pasážích např. ve výstupu ve čtvrtém jednání: „ Vecchia zimarra, senti,Io resto al pian, tu ascendere“ by mohl projevit možná více elegance a ušlechtilosti v tónu. Petr Nekoranec byl veskrze sympatickým Rudolfem působivého „chlapeckého“ vzevření, který přesvědčivým způsobem ztvárnil mladého muže, poprvé zamilovaného do dívky. Přesvědčil stylovostí své intepretace, krásně klenutými legáty i smyslem pro správnou italskou dikci. Bohužel opakovaným nedostatkem jeho pěveckého projevu jsou vysoké tóny, postrádající potřebný důraz a napětí, navíc znějící úzce a málo barevně ve srovnání s jeho střední polohou. Jana Sibera se po létech úspěšného zpívání Musetty poprvé potkala s velkou pucciniovskou hrdinkou Mimi. Původně koloraturně zaměřený hlas pěvkyně v posledních letech značně zesílil ve střední poloze, aniž by ztratil lehkost a lesk ve výškách. Její italská interpretace je však zatím až příliš svázána se lpěním na přesném notovém zápisu a umělým zkreslováním zpívaných samohlásek (A a O). Aby byl její projev ještě autentičtější, měla by více zpívat legato a častěji využívat portamenta. První Mimi Jany Sibera není zatím pěvecky tak rafinovaná, ale herecky přesvědčivě modelující charakter. Nicméně je to úloha, kterou pěvkyně dozajista bude při dalších reprízách ještě „vybrušovat“, aby dosáhla dokonalosti, kterou u ní známe z jejích dosavadních četných kreací. Druhou ženskou postavu opery Musettu zpívala Marie Fajtová nehezkými suchými tóny a násilnými nepříjemně znějícími výškami. Celkově negativní dojem ze svého zpěvu „vyvážila“ jen dobře zvládnutým hereckým podáním, ve kterém výrazně uplatnila své tělesné dispozice. Na jevišti Státní opery se zodpovědně ujali svých partů i představitelé menších rolí jako např. Roman Vocel (Benoit), Jan Ježek (Alcindoro) či Benjamín Hájek (Parpignol).
Jak již bylo zmíněno v úvodu, taktovky se ujal debutující Mykola Ďaďura, jehož výkon vcelku nevybočil z průměru, který slýcháváme od domácích a hostujících dirigentů Orchestru Státní opery. V představení se uplatnil i kvalitně zpívající Sbor Státní opery a Kühnův dětský sbor pod vedením sbormistra Jiřího Chvály.
Giacomo Puccini : La bohème, 157. představení dne 1. listopadu 2024
Sbor Státní opery © Daniel Jäger
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.