Zaslepenost je horší než slepota – mystérium zvané MRTVÉ OČI v opeře v německé Geře

Slepá Řekyně Myrtocle se nehodlá smířit se svým osudem a svojí vášnivou touhou prahne potom, spatřit svého milovaného a milujícího manžela Arcesia vlastníma očima. Její touha je natolik silná, že se zcela upne na vizuální vjem. Ve své představě si vytvoří ideální svět, v němž se krása stává hlavní hodnotou. A právě tuto představu promítá na svého manžela: „Můj manžel musí být nejkrásnější ze všech lidí!“

Tato neobvyklá expozice uvádí ústřední téma opery DIE TOTEN AUGEN (Mrtvé oči) skotsko-německého skladatele Eugena d’Alberta (1864–1932), který se narodil v Glasgowě, ale většinu svého života strávil v Německu. D’Albert komponoval širokou škálu hudebních děl, včetně oper, orchestrálních skladeb, komorní hudby a klavírních děl. Jeho nejúspěšnější operou je Tiefland (Nížina, 1903), která měla premiéru v Praze v Neues Deutsches Theater a která je považována za pilíř německého verismu. Na konci března letošního roku bylo toto vzácně inscenované dílo se zcela mimořádným úspěchem uvedeno v Theater Gera.

VELKÉ PODOBENSTVÍ

Opera Die toten Augen (Mrtvé oči) od Eugena d‘ Alberta vznikla v letech 1912-1913 na libreto Hannse Heinze Ewerse a Marca Henryho. Příběh z biblických časů je fascinujícím nadčasovým podobenstvím, které oslovuje každého z nás. Myrtoclé je slepá od narození, a proto nemá žádné smyslové srovnání. Přesto věří, že vnitřně ví, jak by měla vypadat „krása“. Kdyby Arcesios nenaplňoval obraz, který si o něm ve své mysli vytvořila, její láska by musela pohasnout. Právě toho se skutečně kulhající a v obličeji znetvořený Arcesios obává. Jak se s tím vyrovnává? Tuto pro něj hrozivou představu vytěsňuje, hýčká se pocitem bezpečí a dokonce Myrtocliin sen o kráse ještě posiluje. Také ostatní postavy, které Myrtocle obklopují – její důvěrnice Arsinoe, služebnictvo, dokonce i kapitán Galba, jenž ji tajně miluje – všichni jí pravdu zamlčují, odpírají jí realitu a udržují při životě tichou lež, jen aby nenarušili krásné zdání idyly. Arcesius to ví a nakonec přizná: „ONA MILUJE SEN – NE MĚ!“ avšak nepředpokládá, že by se pravda skutečně mohla dostat na světlo. Touha Myrtocle po vidění je tak silná, že překoná všechny překážky a o Květné neděli se vydá přímo za Prorokem, který právě vstoupil do Jeruzaléma. A ten ji skutečně uzdraví. „Ó ŽENO, PRAVÍM TI: NEŽ SLUNCE ZAPADNE, BUDEŠ MĚ PROKLÍNAT!“

Tato Ježíšova slova zazní v opeře – a současně jde o jeden z naprosto ojedinělých případů, kdy Ježíš vystoupí na operním jevišti. Jakmile však Myrtocle získá zrak, její sen o světle se rychle mění v noční můru. Sličného kapitána Galbu považuje za svého manžela a zahrnuje jej přízní lásky a když to spatří zoufalý Arcesius, svého soka nemilosrdně zavraždí. Tato tragédie pak způsobí, že už není pro Myrtocle možné, aby novou realitu jakkoliv přijala. Její pohled do budoucna se proto zužuje na ÚTĚK DO ZASLEPENOSTI: „Přesto chci dál žít ve světě snů.“ Svůj nově nabytý smysl vystaví nemilosrdným paprskům ostrého řeckého slunce, aby v zápětí v temnotě svému manželovi oznámila, že neviděla Galbova vraha. Nebo jsou z pohledu Myrtocle – po poznání pravdy – vůbec myslitelné jiné možnosti, aby zachránila své manželství?

MAGIE OBRAZU A ZVUKU NA JEVIŠTI

Hudební a scénické nastudování Mrtvých očí v operním souboru v Geře se vyznačuje vysokou profesionalitou a mimořádnou pokorou k dílu. Inscenační tým včele s režisérem Kayem Kuntzem dílo nezakotvuje do původního antikizujícího prostředí, ale spíše do období vzniku opery, tj. kolem roku 1916. Ovšem výprava a kostýmy (Markus Meyer) přímo neodkazující na první dekády dvacátého století, ale jsou mnohem obecnější a nadčasové, což umocňuje celkové symbolické vyznění díla. Inscenátoři účinně UMOŽŇUJÍ DIVÁKOVI NAHLÉDNOUT DO TEMNÉHO, HERMETICKY UZAVŘENÉHO SVĚTA Myrtocle, zbaveného světla, aby jej vzápětí při jejím nabytí zraku zaplavili bohatstvím barev a světla. Pečlivě volená scénografie v ruku v ruce s precizním hereckým vedením interpretů zdůrazňuje místy až magické téma opery, které pochopitelně umocňuje výtečná hudební úrovní kompozice opery.

 D´Albert v ní mistrně využívá všechny tehdejší kompoziční prostředky, aby vytvořil emocionálně podmanivý a strhující zvukový svět. Jeho spojení pozdně romantické harmonie s bohatou chromatickou a enharmonickou propracovaností, napětím nonových akordů – v duchu Tristana a Isoldy Richarda Wagnera – a jemných impresionistických odstínů dalo vzniknout hudbě překypující smyslovou intenzitou.  

Ke scénické koncepci dodejme, že v Geře hrají d´Albertem původně koncipovanou jednoaktovou operu s prologem a epilogem pouze s prologem, v němž se odehrává křesťanská alegorie o ztraceném beránkovi.

JEDINEČNÁ INTEPRETACE

Hudební nastudování Die toten Augen v Theater Gera bylo svěřeno GMD Rubenovi Gazarianovi, který strhujícím způsobem oživil d ’Albertův odkaz. V jeho podání a ve hře Philharmonisches Orchester Altenburg Gerazískala partitura podmanivou magii, plnou tajemných nálad, kontrastů, výrazných dramatických gest a intenzivních emočních výbuchů.

Opera v Geře slaví s touto nejnovější produkcí fenomenální úspěch i díky IDEÁLNÍ PŘEDSTAVITELCE TITULNÍ ROLE role Myrtocle. Sopranistka Anne Preuß disponuje krásně vyrovnaným, technicky brilantním a sladce vibrujícím sopránem, jímž jedinečně tlumočí veškeré emoce této složité postavy. Svou interpretaci textu obohacuje výbornou výslovností a výrazem. Herecky je Preuß naprosto přesvědčivá – její soustředěná a intenzivní hra, pohyb na jevišti i pečlivě volená gesta vycházejí z hlubokého prožitku postavy a působí naprosto autenticky.

Alejandro Lárraga Schleske (Arcesios) zaujal svou jadrností a mocností barytonu i celkovou výrazovostí svého projevu. Isaac Lee přinesl kapitánovi Galbovi mladistvě znějící tenor, nádherně uvolněný ve všech polohách. Výrazný výkon předvedla také Julie Gromball, která svůj půvabný soprán propůjčila Arsinoe, a z ženských hlasů pozornost publika sklidila i Franziska Weber (Máří Magdaléna). U všech účinkujících bylo patrné nadšení, pokora a niterné spojené s d’ Albertovou hudbou – a to platí i pro mužské představitele menších rolí: Raoni Hybnera de Barros (Pastýř), Jana Kristofa Schliepa (egyptský lékař Ktesiphar) a Kaie Wefera (Žnec).

Osobně považuji svůj zážitek z Mrtvých očí v gerské opeře za jeden z nejsilnějších za poslední léta mých častých návštěv divadla. Snad mimořádný úspěch této produkce probudí zájem (nejen německých) divadelních intendantů a šéfdirigentů o další zapomenutá operní díla Eugena d’ Alberta, kterých vytvořil více než dvacet.

Eugen d´ Albert – DIE TOTEN AUGEN (Mrtvé oči), Theater Altenburg Gera, Theater Gera – premiéra 28.března 2025, psáno z odpolední reprízy 30. března 2025