Košický Král Roger uchvacuje hloubkou umělecké výpovědi

Existuje hned několik oper ve světovém repertoáru, které již od svého vzniku nabízejí velice rozmanité možnosti výkladu díky svému námětu i hudebnímu zpracování, aniž by inscenátoři dospěli k jediné definitivní interpretaci. Značná část těchto děl se zaměřuje na hrdiny a hrdinky, kteří usilují o překonání osamělosti. Často jsou obklopeni dalšími postavami, avšak jejich způsob života či vnější okolnosti jim brání navázat plnohodnotné vztahy a skutečně komunikovat s okolím. K takovým operám se třeba řadí Debussyho Pelleas a Melisanda, Hrad knížete Modrovouse, některé opusy Benjamina Brittena nebo třeba i Szymanowského Král Roger (Król Roger). Právě s tímto titulem přijelo na Festival hudebního divadla Opera 2025 Národní divadlo v Košicích, které jej ve Stavovském divadle představilo 4. ledna letošního roku a nutno hned na počátku podtrhnout, že vystoupení košického souboru se setkalo se zcela mimořádnou odezvou od festivalového publika.

PÁR SLOV O SZYMANOVSKÉM A HISTORII UVÁDĚNÍ V NAŠICH ZEMÍCH

Skladatel Karol Szymanowski (1882–1937) je patrně nejvýznamnější osobností polské hudby první poloviny dvacátého století. Na rozdíl od většiny polských skladatelů druhé poloviny devatenáctého století se orientoval kosmopolitně, a to jak námětově, tak v oblasti hudební inspirace v širokém rozpětí od děl tvorby Richarda Strausse až po především impresionismus francouzských skladatelů, nicméně mu učaroval také mohutný zvuk wagnerovského orchestru a jeho nekonečná melodie. Skladatelův odklon od tradičně domácích témat byl jistou překážkou uvádění jeho děl v rodném Polsku. Polské konzervativní hudební kruhy poněkud ignorovaly jeho tvorbu; i Král Roger se dostal na první varšavskou operní scénu znovu po premiéře v roce 1926 v Teatr Wielki ve Varšavě až po několika desítkách let. Jak v té době bylo na první české scéně dobrým zvykem, záhy i ND v Praze přispěchalo s prvním uvedením v českém překladu v roce 1932 pod taktovkou Otakara Ostrčila, který byl přítomen na varšavské premiéře. Posledních cca 20 let zaznamenává uvádění Krále Rogera velkou renesanci zejména díky nádherné instrumentaci i mysterióznímu tématu opery, a to ve výrazné míře i mimo Polsko. Pražské publikum mělo naposledy možnost vychutnat si tuto vynikající operu ve dvou výtečných koncertních provedeních v říjnu 2007, kdy ji Česká filharmonie pod taktovkou Charlese Dutoita uvedla s převážně polskými sólisty. Pražské Národní divadlo plánovalo vlastní inscenaci před několika lety, avšak omezení provozu divadel kvůli pandemii COVID-19 celý projekt zmařilo. Kromě jediného představení v podání košického souboru se však nyní můžeme těšit na nové scénické uvedení Krále Rogera v Národním divadle v Brně, kde je premiéra naplánována na 13. června letošního roku.

TÉMA KRÁLE ROGERA

O sicilském králi Rogerovi II. máme jen neúplné zmínky v kronikách, ale zdá se, že šlo o panovníka, za jehož vlády země prosperovala ekonomicky i nábožensky. Libreto opery, které skladatel vytvořil společně se svým přítelem a vzdáleným příbuzným Jaroslavem Iwaszkiewiczem, představuje jakousi hru – neustálé prolínání starého a nového náboženství, přičemž žádné z nich není jasně definováno. Stejně tak není zřejmé, jaké náboženství, kult či světový názor přináší tajemný Pastýř. Je jeho učení přínosem nebo povede ke zkáze? Opera na tuto otázku neodpovídá – pouze závěrečné finále naznačuje, že Roger úspěšně prošel svoji cestou sebepoznání. Král Roger vykazuje jistou tématickou příbuznost i s Euripidovými Bakchantkami, které pro operní jeviště mistrně zadaptoval německý skladatel Hans Werner Henze (Die Bassariden). Zde spor mezi králem Pentheem a Dionýsem vrcholí orgastickou scénou a tragickou, absurdní smrtí krále. Iwaszkiewiczovo libreto zároveň obsahuje několik jemných sexuálních narážek týkajících se Pastýřovy erotické přitažlivosti pro obě pohlaví, kterou současní inscenátoři nezřídka akcentují.

FESTIVALOVÉ PŘEDSTAVENÍ NÁRODNÍ DIVADLA V KOŠICÍCH

Pro svou produkci Krále Rogera zvolili košičtí tvůrci neobvyklé uspořádání hracího prostoru: velký orchestr byl umístěn do zadní části jeviště, před ním se nacházel omezený hrací prostor. Divák sice částečně přichází o bohatost a plnost orchestrálního zvuku, avšak zpěváci nejsou nikdy překryti orchestrálním přílivem. Navíc si může divák „z první ruky“ vychutnat jejich soustředěnou hereckou akci. Soubor Národního divadla v Košicích, doplněný o několik hostů, mile překvapil vysokou úrovní všech složek představení. Dirigent Peter Valentovič opět prokázal svůj jedinečný um v kvalitním a stylovém vedení Orchestru Národního divadla v Košicích.

Michał Partyka v titulní úloze Krále Rogera zaujal nádherným jadrným barytonem, bohatostí výrazu a schopností jít do hloubky zpívaného textu, jeho jakéhosi tajemníka či rádce vytvořil Maksym Kutsenko (Edrisi) s pěkně vedeným tenorem. V klíčové roli Pastýře měl původně vystoupit Juraj Holý, ten bohužel kvůli své zdravotní indispozici se nemohl zhostit svého pěveckého partu a původně se předpokládalo, že dle běžné operní praxe roli „odchodí“, zatímco jiný zpěvák roli vytvoří „pouze“ po pěvecké stránce. Nicméně vedení košické opery se podařil malý zázrak: najít tenora, který roli bezpečně ovládá (což nebylo vůbec jednoduché, protože tento part umí jen hrstka zpěváků na celém světě) a dokonce je schopen v rekordně krátkém čase se seznámit s režií a roli nejen zazpívat, ale i zahrát. Pražské publikum sice nemělo možnost posoudit, do jaké míry Andrzej Lampert přesně dodržel režijní pokyny, nicméně na jevišti působil velmi přirozeně a naprosto přesvědčivě. Jeho herecký projev byl intenzivní a koncentrovaný, zároveň si skvěle poradil i s náročným pěveckým partem. Patří mu velké uznání a poděkování za to, že nejen „zachránil“ představení, ale výrazně i přispěl k jeho vysoké umělecké úrovni.  Výraznou ženskou postavu v Szymanowského opeře je Roxana, nejen Rogerova choť, ale současně jako univerzální anima, ženský element, doplňující duši každého muže, která mnohovrstevnatostí svého charakteru může připomínat Wagnerovu Kundry. Gabriela Hrženjak převedla soustředěnou hereckou akci, citlivě vykreslující složitý vývoj postavy a pak  především velmi krásný ,ve všech polohách vyrovnaný a technicky dobře vedený hlas; tuto sopranistku bychom si určitě zase přáli slyšet v Praze, už i proto, že má ve svém repertoáru řadu dalších postav slovanského repertoáru. V inscenaci se skvěle uplatnili i představitelé menších rolí jako Michal Onufer (Arcibiskup), Myroslava Havryliuk (Diakonka), představitelsky výrazný (nezpívající) Oleksandr Tishenko jako Mladý chlapec a pak v neposlední řadě výborně zpívající Sbor a Dětský sbor Národného divadla v Košicích pod vedením Igora Dohoviče.

Jak již bylo řečeno, ideový koncept Krále Rogera, jehož autory jsou Roland Khern Tóth, Stanislav Trnovský a Anton Korenči, byl realizován přímo před diváky. Režisér A. Korenči zasadil děj do blíže neurčené současnosti a ponechal mu význam, který si může každý divák vyložit po svém. Tím svým způsobem naplnil pravou podstatu divadla – ne jako něčeho, co vzniká pouze na jevišti, ale jako výsledku duchovního spojení jeviště a hlediště. Při minimalistické jevištní akci se účinně zaměřil se na detailní psychologické prokreslení vztahů mezi jednotlivými aktéry. Pouze inscenovaný závěr opery, naznačující, že Rogerovo sebepoznání bylo vlastně jen snem, poněkud oslabuje hloubku celkové umělecké výpovědi.

Karol Szymanowski: Král Roger (Król Roger), Národní divadlo Košice – vystoupení v rámci Festivalu hudebního divadla Opera 2025, Praha – Stavovské divadlo 4. února 2025

V recenzi byly použity některé úvahy D. Chaloupky k opeře Král Roger uveřejněné na portálu Operaplus.cz v roce 2015 v souvislosti s uvedením této opery ve Státním divadle v Norimberku – se souhlasem autora