Přestože šlo jen o „běžné“ repertoárové představení Wagnerova Siegfrieda v lipské opeře, zářilo výjimečnou úrovní všech složek – od precizního orchestru, přes zkušeného dirigenta, až po strhující výkony sólistů. Tento večer znovu potvrdil, že Oper Leipzig, stejně jako většina německých divadel, si stále udržuje neobyčejně vysoký standard.
Inscenace Rosamund Gilmore není nejnovější (jednalo se o 21. reprízu), ale přesto jevištně působivá a (co je důležité), srozumitelná a uchopitelná i pro diváky, kteří v Lipsku neviděli předcházející díly trilogie Zlato Rýna a Valkýra.
Siegfried, tedy vlastně Mladý Siegfried, jak se původně měl tento díl Prstenu nazývat, stojí a padá s hrdinným tenorem, který musí mít mimořádnou výdrž. Thomas Mohr jí zcela jistě disponuje a svůj výkon dokázal obdivuhodně vygradovat v závěrečném obraze při probuzení Wotanovy dcery. Převážně konverzační styl zpěvu v prvních dvou jednáních zvládl velmi dobře, uvolněně, a navíc působil dojmem, jako by zpíval ten nejjednodušší operní part. Pro náročný souzpěv s Brünnhildou měl nejen dostatek sil, ale předvedl i nádherně klenutá legata plná výrazu a napětí. Herecky působil Mohr poměrně střízlivě, avšak zcela autenticky. Dan Karlström (Mime) nemá úplně velký hlas, ale díky Gewandhausorchestru, který jej (a vlastně žádného zpěváka) nikdy nekryl, se nesl velmi dobře. Schopnost výrazu, vyjádření vtipu, sarkasmu, mazanosti a bezohlednosti při interpretaci mnohovrstevnatého Mimeho textu nebyla u Karlströma nijak ohromující, nicméně předvedl vysoký standard svého umění. Častý host na prknech Oper Leipzig britský basbarytonista James Rutherford disponuje majestátním hlasem krásné barvy, jeho výslovnost i frázování jsou perfektní, přesto jako Wanderer není stoprocentní. Osobně bych uvítal v hlase a výrazu ideálního Wotana více tvrdosti až jisté surovosti, Rutherford je trochu „příjemně měkký“. Malá role – ale výborně interpretovaná, to mohu napsat o „zpívané“ roli Lesního ptáčete v podání Samanthy Gaul, jejíž vyrovnaný stříbrně znějící orgán byl opravdovou ozdobou představení. Markuse Marquardta jsem viděl před dvěma měsíci v Bavorské státní opeře, kde ztělesnil stejnou postavu (Albericha) v prvním dílu tetralogie. Tentokrát však působil pěvecky jako vyměněný: jeho projevu sice nechyběla obdivuhodná schopnost proniknout do hloubky textu, avšak jeho hlas působil objemově poloviční a postrádal svou obvyklou barevnost a drásající expresivitu. Požitkem bylo poslouchat Ulrike Schneider jako hlasově impozantní Erdu, která oslnila nádherně znějící hlubokými tóny a výrazovou hloubkou své interpretace.
Velice solidní pěvecké obsazení se dostalo do úplně jiné dimenze, když na posledních cca 30 minut do představení vstoupila, tedy spíše se na jevišti probudila – Ricarda Merbeth jako Brünnhilde. Tímto okamžikem do Oper Leipzig nastoupila prostě první světová liga. Už samotné počáteční pohybové vyjádření jejího procitnutí z dlouholetého hlubokého spánku naznačovalo, jak pečlivě má Merbeth svou roli do detailu promyšlenou. Merbeth zvládá nezvykle (a pro mnoho dramatických sopranistek nepříjemně) vysoko položenou tessituru této Brünnhildy s úžasnou lehkostí, mimořádnou zvučností a dokonalou srozumitelností každého slova. I na malé ploše pouhé půl hodiny dokáže pěvkyně strhnout diváky k absolutní soustředěnosti díky nesmírnému bohatství výrazu, kterým naplňuje svoji roli.
Jistou zvláštností lipského Siegfrieda a vlastně celého lipského Ringu je účast tanečníků, jakéhosi pohybového chóru spíše než baletu v klasickém slova smyslu. V prvním jednání tanečníci prostřednictvím svých tělesných pohybů jen ilustrují to, o čem si Siegfried vypráví s Mimem, nebo vykonávají konkrétní pohyby, které znázorňují odlévání Siegfriedova meče, což by obvykle symbolicky provádí samotný představitel Siegfrieda. Použití tanečnice jako obrazové podoby Lesního ptáčete již není na wagnerovských jevištích ničím novým. Režisérka však nejkreativněji využívá tanečníky ve scéně Fafnerova zabití, kde členové pohybového chóru vlastně tvoří součást obrovy mohutné postavy.
Při repríze 11. ledna 2025 předvedl technicky precizní a interpretačně vyspělý lipský Gewandhausorchester vynikající výkon pod vedením Constantina Trinkse, kterého si čeští diváci mohou pamatovat z posledního pražského Lohengrina. Trinks, zkušený interpret zejména německé operní hudby, svou skvělou pověst potvrdil i během tohoto reprízovaného večera.
Richard Wagner – Siegfried, Oper Leipzig, 21. představení, 11. ledna 2024
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.