Od své premiéry v Mnichově roku 1865 nepřestává fascinovat divadelní publikum a v několika případech přivedl samotné dirigenty až na hranici jejich sil – Joseph Keilberth zemřel přímo během provedení velkého milostného duetu ve druhém jednání, zatímco Felix Mottl utrpěl při dirigování srdeční infarkt, na jehož následky později zemřel v nemocnici. Ano, řeč je o TRISTANOVI A ISOLDĚ. Toto ikonické Wagnerovo dílo nově nastudoval operní soubor v bavorském Řezně.
Mladému režisérovi Dennisi Kraussovi připadl nevděčný úkol narychlo převzít práci po onemocnělém kolegovi poté, co již pro inscenaci byly kompletně vytvořeny dekorace a kostýmy, jejichž autorem byl Kristopher Kempf. Nicméně svůj nelehký úkol zvládnul celkem dobře. Všechna tři dějství se odehrávala v útrobách jakési válečné lodi s několika kulatými otvory / okny typu „býčí oko, což v prvním jednání příznačně konvenovalo s reálnou uzavřeností prostoru kajuty, kde tráví svůj čas Isolda s Brangénou; díky důmyslné světelné režii (Dennis Krauss a Maximilian Rudolph) v podstatě neměnná scéna vytvořila později v druhém jednání prostředí hermeticky uzavřeného světa věčných milenců, kteří jsou nicméně pozorováni již zmíněnými otvory. I třetí jednání vcelku vkusně zapadlo do ambience válečného vraku. Snad jen doplňkové osvětlení v podobě zářivek rozmístěných v nepravidelných intervalech a směrech po stěnách působilo místy dost rušivě. Krauss v souladu s výtvarným konceptem scény a kostýmů podpořil nehostinnost až brutalitu prostředí, do něhož situoval svého Tristana. Námořníci oblečení v blíže neurčených uniformách, ozbrojení až po zuby, se chovají nepřátelsky k „vězeňkyním“ Isoldě a Brangäně. Režisér se zaměřil na smysluplné interakce mezi postavami, a to spíše v hrubých obrysech, jelikož drsná povaha nastoleného prostředí neumožňovala jemnější psychologickou charakterizaci. Z tohoto rámce vybočovalo opakovaně pouze výtvarně působivé spojení rukou obou hlavních představitelů, které nabídlo jedinečný a nefalšovaný prvek intimity. Bohužel však v inscenaci zůstalo osamocené.
Pod taktovkou generálního hudebního ředitele Stefana Veselky produkoval Filharmonisches Orchester Regensburg kvalitní, plný zvuk, který optimálně naplnil komorní prostor divadla s pouhými 520 sedadly. Veselka vždy dbal na to, aby nepřekrýval zpěváky, a volil přiměřená tempa. Intenzivnější hudební prožitek by však mohl být dosažen větší dynamickou šíří a výraznější plasticitou hry orchestru.Hostující Kristin Sharpin v hlavní ženské roli nabídla pozoruhodný dramatický soprán, který vynikl zejména v nižší a střední poloze. Ve vyšších tónech však narážela na své limity a její projev měl sklon k ostrosti. Její interpretaci zdobila nejen citlivá práce s výrazem a dynamikou, ale i působivé legato v klíčovém milostném duetu druhého jednání. Navzdory své korpulentnější postavě zaujala Sharpin i přesvědčivým hereckým pojetím Isoldy, včetně tvárné a promyšlené pohybové akce. Závěrečný Liebestod obdařila velkou dávkou vroucnosti. Tenorista Corby Welch velmi dobře obstál v hypernáročné roli Tristana; jeho hlas má výbornou nosnost a znělost především v hrdinsky znějící horní poloze. Navíc disponuje mimořádnou výdrží, kterou prokázal zejména ve stěžejním třetím aktu. Jeho úroveň interpretace německého textu je spíše průměrná, v celkovém výrazu zatím nejde příliš do hloubky, nicméně Tristanů je jako šafránu, a tak Welch může po svém „tristanovském debutu“ v Regensburgu představovat cennou wagnerovskou posilu ve středních německých divadlech. Seymur Karimov (Kurwenal) upoutal zářivou barvou a sytostí až robustností svého barytonu, avšak i on postrádal finesy německé interpretace, založené na bohatosti výrazu. Svitlana Slyvia (Brangäne) podala vcelku nevyrovnaný výkon, který sahal od vzrušeně znějících fortissimových poloh až po suché a nepříjemné tóny. Celkově její hlas vykazuje již výrazně kovové zabarvení, což ji už více predestinuje pro charakterní role. Roger Krebs (Král Marke) předvedl sice pěkný basový materiál, ale jeho intepretace sice „krátké“, ale jinak mnohovrstevnaté postavy byla jak po pěvecké, tak i představitelské poloze úplně plochá. Hany Abdelzaher (Mladý námořník a Pastýř), Benedikt Eder (Melot) a Michael Daub (Kormidelník) se také zodpovědně ujali svých rolí a po vokální stránce se jim podařilo udržet dobrý umělecký standard celé produkce Tristana a Isoldy v Regensburgu.
Richard Wagner: Tristan und Isolde, Theater Regensburg, premiéra 28.září 2024, psáno z reprízy 14. prosince 2024
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.