Walhalla jako gotický chrám – nový mnichovský RING začíná

Jméno režiséra Tobiase Kratzera dobře znají nejen účastníci Bayreuthských festivalových slavností, kde se již několik letních sezón pravidelně uvádí jeho kontroverzní inscenace Wagnerova Tannhäusera, která stále budí pozornost diváků i odborné kritiky. Kratzer byl nyní pověřen, aby pro Bavorskou státní operu (BSO) vytvořil v průběhu příštích čtyřech sezón zcela nový PRSTEN NIBELUNGŮV. Na sklonku října letošního roku Kratzer „poodhalil“ své tvůrčí záměry, když spolu s hudebním ředitelem BSO Vladimirem Jurowskim nastudoval první díl tetralogie ZLATO RÝNA (Das Rheingold).

KRATZEROVA DŮVTIPNÁ VIZE BOJE O PRSTEN

Kratzer spolu s výtvarníkem scény Rainerem Sellmaierem vytvořil pro předvečer Ringu prostor připomínající gotický kostel. Jeho zlatý oltář je prozatím přikryt černými plastovými plachtami, všude se povalují pytle s cementem a hraje se i na vysoce se týčícím lešení. Bohové přistupují k výstavbě chrámu bez spěchů, koneckonců mají na to celou věčnost. Stavitelé Walhally obři Fasolt a Fafner jsou oděni do kněžských rouch a nabízejí bohům propagační kampaň, za kterou ovšem také chtějí zaplatit, ale na to Wotan nemá peníze. Bůh ohně, neustále kouřící Loge, představující i určitý symbol existencialismu, je celý v černém a odhodlaný neustále vyvolávat pochybnosti o víře. Spolu s Wotanem vybaveným klasickou přilbicí z 19. století se vydává na dobrodružnou videovýpravu letadlem do současnosti (Nibelheimu), aby společně získali prostředky na zaplacení stavitelům kostela. Nechají Albericha, který uloupil zlato dcerám Rýna, aby se proměnil v žábu, uzavřou jej do plastové nádoby a v mezihře putují zase zpět. Při celní kontrole musí použít důvtip, protože úředníci logicky nechtějí ropuchu bez předchozí karantény pustit. Po své další proměně, zostuzený a zcela nahý, se Alberich v kostele musí vzdát ukradeného bohatství, především (?) počítačových serverů obsahujících to nejcennější v dnešním světě – informace. Ožebračený a znetvořený krutým Wotanem, který mu uřízl prst, když se nechtěl vzdát prstenu, opouští Alberich budoucí chrám bohů, který ještě stihne znesvětit svojí močí. Kněži /obři dostanou zaplaceno, Freia získává svobodu, zlatý oltář je slavnostně odhalen a místa apoštolů v něm zaujmou bohové.

INTERPRETI A HUDEBNÍ NASTUDOVÁNÍ

Ze scénické realizace první části Prstenu nelze ještě zásadně hodnotit Kratzerův výklad Wagnerova monumentálního díla, nicméně vtipně a chytře vystavěná koncepce „Vorabendu“ je velkým příslibem velkého divadla, jehož svědky zřejmě budeme v příštích mnichovských sezónách. Sofistikovanou myšlenkovou koncepci Zlata Rýna podpořenou fascinujícím Sellmaierovým obrazem principiálním způsobem umocňuje dokonalá herecká souhra všech pěveckých představitelů. Jevišti Bavorské státní opery vévodí především vynikající interpret Wotana Nicholas Brownlee s krásně barevným a zvučným basbarytonem. Doslova pracuje s každým slovem, které na jevišti interpretuje, a navíc herecky je neobyčejně tvárný. Jen těžko si lze představit lepšího Albericha než je Markus Brück, který svým pěveckým uměním, výrazovostí, představitelskou obratností a do jisté míry i svojí tělesností dokonale modeluje archetyp dokonalého vyvrhele. Pojetí Logeho jako vysoce inteligentní, filozofující bytosti plné lsti a zákeřnosti je jako stvořené pro tenoristu Seana Panikkara. Pannikar výborně „klame“ svojí vnější pohledností a uhlazeností a současně skvělým způsobem formuje Logeův mnohovrstevnatý charakter. K tomu mu napomáhá precizní německá dikce a díky důmyslnému výrazu i schopnost „vyložit“ obsah textu. Výborné výkony odpovídající věhlasu Bavorské státní opery jsme slyšeli o repríze 10. listopadu také od Matthiase Klinka (Mime), Matthewa Roseho (Fasolt) či Timo Riihonena (Fafner, mimochodem skvělý Baron Ochs pražského Růžového kavalíra).  Ze ženských postav předvedly standardní výkon Dcery Rýna Sarah Brady, Verity Wingate a Yajie Zhang. Wiebke Lehmkuhl oslnila impozantností svého altu v krátkém, nicméně důležitém výstupu „Weiche Wotan, weiche“ jako Erda. Vysoké interpretační úrovni pěvců se vymykali „jen průměrně“ zpívající Milan Siljanov (Donner), Ian Koziara (Froh) a Mirjam Mesak (Freia). Luxusně byla obsazena Fricka mezzosopranistkou Ekaterinou Gubanovou, dnes pravidelně účinkující v italském a německém oboru na největších světových jevištích, nicméně Fricka ve Zlatu Rýna je trochu nudná role a pěvkyně snad více ze svého mistrovství teprve ukáže ve Valkýře.

Hudební ředitel Mnichovského národního divadla Vladimir Jurowski  Das Rheingold  s Orchestrem hudebně připravil a rovněž řídil recenzované představení. Jurowského doménou jsou spíše díla 20. a 21. století a ruská i sovětská hudba. V daleko menší míře se věnuje romantismu 19. století. Orchestr řídil v dost svižném tempu, které může posluchačům připomínat např. styl Pierra Bouleze (bayreuthský Ring století), celkově působila jeho intepretace vysoce profesionálně, nicméně chladně.

Na úplný závěr jen dodejme, že celý Prsten Nibelungův bude poprvé kompletně proveden v Mnichově v sezóně 2027/2028.

Richard Wagner – Zlato Rýna (Das Rheingold), Předvečer cyklu Prsten Nibelungův, premiéra 27.října 2024 v Bavorské státní opeře Mnichov, psáno z reprízy 10. listopadu 2024.