Pražské Národní divadlo zahájilo včera oficiálně divadelní sezónu 2020/21 koncertem Musica non grata. Vše proběhlo za přísných bezpečnostních opatření: již před vstupem do budovy nedávno po rekonstrukci otevřené Státní opery nás uvítala označení vchodu pro diváky mířících do přízemí nebo na balkony a galerii. Zapomněli jste si doma roušku? Nevadí – můžete si ji zakoupit v pokladně. Organizace, při které se diváci v přízemí nikdy nepotkají s dalšími návštěvníky z balkonů a galerie, fungovala na výbornou, včetně dezinfekce rukou, která byla k dispozici ve vstupním foyeru divadla. Pro připomenutí – v tuto chvíli platí pro česká divadla omezení max. počtu 500 osob (v rouškách), návštěvníků může být i více, pokud vedení divadla je schopno zajistit sezení ve zcela oddělených sektorech.
Řada operních fanoušků si nevystačí s návštěvou tuzemských operních domů a po dlouhých měsících absence živé kultury se pochopitelně poohlíží po programech divadlech u našich nejbližších sousedů, např. v Rakousku a Německu.
V Německu je situace málo přehledná, každopádně neexistují jednotná pravidla pro celý stát, nýbrž individuální limity počtu návštěvníků pro každou spolkovou zemi, někdy i scénu – podle toho, jak divadlu schválí omezení místní úřady. Například hamburská opera začíná svoji sezónu 5. září a bude smět prodávat maximálně 500 vstupenek z celkové počtu 1 700, Stuttgart pak 330 vstupenek z 1 400. Sezóna v drážďanské Semperoper se již rozběhla a místo obvyklých 1 300 míst se nabízí jen 300. Lístky na koncerty, které byly již dříve zcela vyprodány, byly teď zcela anulovány a nově dány do prodeje v omezeném množství. Asi nejpřísnější pravidla platí v Bavorsku a ta tvrdě dopadnou na jeden z nejúspěšnějších operních evropských domů současnosti, Mnichovskou státní operu. Ta má kapacitu 2 100 míst, která bývají zcela vyprodána (ať již se hraje Puccini, Verdi nebo třeba soudobá opera 21. století) díky dokonale sehranému týmu soustředěnému kolem intendanta Nikolause Bachlera a generálního hudebního ředitele Kirilla Petrenka. Nyní na základě rozhodnutí bavorské vlády se v tomto operním domě může hrát maximálně pro 200 lidí, což je téměř likvidační. Divadlo již odvolalo první plánovanou premiéru Timona Aténského, díla, které na zakázku BSO komponoval skladatel Luca Francesconi (z důvodu velkého obsazení orchestru a velkého sboru) a denně vyjednává s předními epidemiology a nejvyššími představiteli spolkové země o zmírnění tvrdých opatření.
Poslední měsíce vedení operních divadel zaměstnávalo kompletní „přeplánování“ sezón 2020/21 a dalších. Většina velkých scén plánuje na 3-4 roky dopředu, stejně tak umělci v jejích produkcích angažovaní. A tak prosté „posunutí“ představení, zkoušek, premiér nepřipadá v úvahu. Jak např. zabezpečit plánovanou Wiederaufnahme (obnovené nastudování) Wagnerova Zlata Rýna v sezóně 2022/23, u které se počítalo jen s omezeným počtem zkoušek, když se řádné nastudování a premiéra v květnu 2020 vůbec neuskutečnily? Teď však před německými operními domy stojí nový problém. Mohou hrát pro omezený počet diváků a jen díla, která nevyžadují velký orchestr a sbor. Má cenu pokračovat ve zkoušení Valkýry v Deutsche Oper Berlín, když není jasné, zda k její premiéře vůbec dojde z důvodu nastavených opatření v SRN?
Jiný přístup zvolili v Rakousku. Letošní jubilejní 100. Salzburský festival (Salzburger Festspiele) nebyl zrušen(!) a proběhl při uplatnění všech přísných hygienických opatření a s redukovaným a upraveným programem, dokonce se ve Felsenreitschule a v Haus für Mozart uskutečnily dvě velké operní produkce, Strausssova Elektra a Cosi fan tutte W. A. Mozarta. Mozartova pozdní opera ve skvělém hudebním podání dirigentky Joany Mallwitz, Vídeňských filharmoniků a režiséra Christopha Loye byla obratnou rukou upravena na délku krátce přesahující dvě hodiny čistého času, aby se zamezilo styku diváků o přestávkách (pozn: Elektra trvá cca 1h 45´a hraje se vždy bez pauzy). Dramaturgie festivalu aktuálně doplnila programovou nabídku o bohatý počet pěveckých i instrumentálních koncertů.
Nyní menší vídeňské Theater an der Wien zatím připravuje první překvapení letošní sezóny, málo uváděnou Leocavallovu Zazu, Vídeňská státní opera aplikuje slovy své tiskové mluvčí „dynamický plán obsazení hlediště“. Z celkového počtu 1 700 sedadel dává do prodeje cca 1200. Když přijdou do divadla čtyřčlenné rodiny, prodává se více lístků, protože tato skupina bude sedět pohromadě a prodejní systém zablokuje jen dvě volná sedadla na jejím okraji. Čím více individuálních diváků přijde, tím více „neprodejných“ sedadel vznikne a celkově se prodá méně lístků.
S opravdovou inovací však přichází Opernhaus ve švýcarském Curychu. Tady se k prodeji bude nabízet cca 900 sedadel z celkového počtu 1 200. Na programu zůstává ohlášená produkce opery Boris Godunov skladatele M. P. Mussorgského s velkým počtem účinkujících a početným sborem. Vedení divadla a divadelní experimentátor a režisér inscenace Barrie Kosky přišli s originálním nápadem umístit sbor a orchestr do prostoru zkušeben (umístěných mimo hlavní budovu opery), uzpůsobené do podoby nahrávacího studia. Zvuk bude ze zkušeben on-line přenášen do operního domu, kde bude na jevišti „kompletován“ zpěvem a hereckou akcí sólistů.
Včerejší povzbudivé úvodní slovo ředitele ND Praha Jana Buriana „Lidé, choďte do divadla“ doplňuji Přehledem nejrizikovějších činností, které se 31.8.2020 objevily na seznamzpravycz.
Návštěva divadla či kina patří podle epidemiologů mezi činnosti se středním rizikem nákazy COVID-19. Zajít si na večeři do restaurace či se svézt MHD – je daleko rizikovější. A tak choďme do divadla a užívejme si ničím nenahraditelného živého umění!
Zpracováno podle zahraničního tisku, foto (c) Daniel Hájek
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.