Tolik nám chybí moderní hudební divadlo. České operní publikum u nás stárne stále více, a tím se otevírají nůžky nepochopení mezi konzervativním vkusem publika milující opery typu ABC (= Aida, Bohéma, Carmen) a mladším divákem, kterému se tradiční opera zdá příliš předvídatelná a konvenční. Moderní díla hudebního divadla jsou tím spojovníkem mezi vkusem mladšího publika a kvalitou, pokud nechceme podlehnout přece jenom trochu mělčímu kouzlu (českého) muzikálu. Současné nastudování Tramvestie skladatele Petra Wajsara a libretisty Pavla Novotného je toho důkazem.
Radost toto představení dává nejen divákům, kteří se baví důmyslností a vtipností textů, ale i kvartetu interpretů, kteří museli zvládnout nelehké party s často velmi obtížnými nástupy a sezpíváním. Zároveň je vidět, jak práce na tak neobvyklém úkolu může být pro pěvce zábavná a může představovat i relaxaci od tradičního operního projevu.
A základem představení je výborná básnická skladba Petra Novotného, kterou si divák může v programové brožuře přečíst skvostně graficky upravenou jako jízdní řád. Text už ostatně svou životnost potvrdil jako radiofonická kompozice. Divák ale musí, nejlépe již před usednutím v hledišti, zapomenout na klasické operní postupy a útvary jako jsou árie, dueta, ansámbly. Pokud z nich něco ve Wajsarově kompozici Tramvestie zbylo, tak je to především jejich parodie. Ale parodie srdečná, bez zlých úmyslů, a v několika případech neodolatelná (lesbická „árie“ o lásce k tramvajačce, rozvitý kanón o výrobci koberců atd.)
Mezi zastoupenými hudebními žánry nalezneme široké spektrum – postupy klasické opery, muzikálovou estetiku, operetní optimismus, big bít, vážně i ironicky uplatněné repetitivní postupy, šansón a k tomu předehranou pásku v kombinaci se živými nástroj. Vše je navíc doplněno zvukovou stopou s mluveným slovem a reálnými zvuky.
V tom vše ale panuje autorský řád a proporce. Jednotlivé pěvecké party jsou vyrovnané, i když (nebo právě proto) v nich bylo při zkouškách škrtáno. Možná by představení mohlo být o několik minut kratší, aby získalo větší gradaci. Ale příjemná délka (cca 80 minut bez přestávky) je ideální pro udržení pozornosti diváka, který musí pozorně sledovat text, který je díky úsilí pěvců většinou znamenitě srozumitelný.
Empatie interpretů k dílu je značná. Nejenže vyhovují zmíněným pěveckým nárokům, ale také velmi zdařile charakterizují na velmi omezené ploše (sedadlo v tramvaji) a zároveň výrazově odlišují čtyři typy lidí, které známe důvěrně ze svého okolí. Úzkostný a frustrovaný soprán (Jana Horáková Levicová), optimistický celoživotní loser (alt Lenka Šmídová), tenor se silně kolísavou mírou energie (Dušan Růžička) i reptavý basbarytonista se slabostí pro opakování frází (Jiří Sulženko) naplňují představu o konkrétní autorskou představu o chování lidí, které na několik desítek minut náhodně spojuje tramvajová jízda na legendární trase Liberec – Jablonec nad Nisou.
Stylovost zde záměrně nenalezneme, eklekticismus a uplatnění známých hudebních stylů a postupů je autorským cílem. Vhodně uplatněný eklekticismus pak povyšuje hudební kompozici na novou úroveň kvality. Mozaika stylů působí příjemně a některá místa vyloženě chytlavě, i když místy je to trochu autorská pastička na diváky.
Trivialita našich životů je v příběhu i hudebním zpracování všudypřítomná. A to je dobře, protože právě umělecké zrcadlení každodenní triviality nacházíme v opeře jen minimálně.
Ikonicky působí zařazení slavných tramvajových sedaček Miroslava Navrátila ze 60. let 20. století do velmi jednoduché ale velmi účelné scénografie, která vytváří společně se světelným designem (+ režie, scéna, projekce Marek Bureš) a kostýmy (Klára Syrůčková) opravdu kompaktní dojem.
Entuziasmus tedy prokázali všichni zúčastnění. Především je třeba pochválit vedení opery Národního divadla, které se znovu po nedávném úspěchu „opery“ Sternenhoch Ivana Achera trefilo v dramaturgickém výběru do černého. A nezměrnou zásluhu na úspěchu nastudování Tramvestie má Richard Hein. A to je všechno, co mě napadlo a stejně jsme na konečné… Tramvaj se ale obrací, takže …
Neváhejte a nastupte!
Petr Wajsar, Pavel Novotný – Tramvestie
Psáno z reprízy 7. května 2019 (20.00), Národní divadlo Praha – Nová scéna.
Napsat komentář
Pro přidávání komentářů se musíte nejdříve přihlásit.