Umělecká agentura Nachtigall Artists uspořádala na první listopadové pondělí letošního roku koncert sopranistky, která se nehonosí HD přenosy z Metropolitní opery New York a většinovému českému divákovi není ani příliš známá. O to více budilo vystoupení mladé Zuzany Markové zájem a očekávání, které se v jejím případě v poměrně dlouhém a náročném večerním programu, velmi úspěšně naplnilo.

Zuzana Marková se narodila v Praze, studovala zpěv, klavír a dirigování na pražské konzervatoři a už jako dítě hostovala v opeře pražského Národního divadla (je dcerou významné sopranistky a dlouholeté členky Národního divadla v Praze, Jiřiny Markové). Rozhodujícím momentem její kariéry bylo rozhodnutí odejít do zahraničí, kde nyní sklízí úspěchy zejména v italských a francouzských operních domech – převážně v belcantovém italském a francouzském lyrickém repertoáru.

Právě možnost studovat partie v autentickém prostředí se zkušenými korepetitory, kteří jsou schopni předat pěvkyni to nejlepší z italské interpretační tradice, se ukázalo velmi prospěšným.  Zuzana Marková již v úvodních áriích večera, jako Belliniho Elvíra v Puritánech či Lucia di Lammermoor předvedla nejen krásný štíhlý, dobře vedený hlas  ( z jistou  dávkou zastřenosti, která dává jejímu orgánu další punc osobitosti), příkladné frázování, ale především kvalitní interpretaci přednášeného textu. Že její doménou ale bude spíše jeviště než koncertní sál, jasně prokázaly scény s partnerem (zejména v duetu „Appresati, Lucia – Se tradirmi tu portai“ z Lucie z Lammermooru, velký duet z Verdiho La Traviaty „Madamigella Valery? – Sono io“ nebo scéna z druhého dějství Verdiho Rigoletta „Parla, siam solli – Tutte le feste al tempio“. Pěvkyně dokáže citlivě reagovat na svého protihráče, je ve svém projevu nesmírně vřelá, citlivá a niterná. Koloratury a všechny vysoké tóny zvládá předepsaným způsobem, ale trochu jsem v nich postrádal lehkost a přirozenost. Naopak v áriích, ve kterých měla možnost uplatnit přednosti svého lyrického sopránu, naprosto excelovala – např. ve scéně z druhého jednání Verdiho Traviaty či v závěrečném přídavku valčíkové árie Juliette z  Gounodovy  opery Roméo et Juliette. V neposlední řadě nutno zmínit vedle působivé herecké dispozice Markové její mimořádně krásný a elegantní zjev, který divákovi vydatně napomohl, aby  si mladou pěvkyni cele ztotožnil s interpretovanými postavami operního světa.

Zuzana Marková, Francesco Ivan Ciampa © Petr Dyrc, zdroj : Nachtigall Artists

Zuzana Marková sdílela koncertní pódium s italským barytonistou Simonem Piazzolou, nositelem druhé ceny z Domingovy Operalie z roku 2013. Piazzola už má za sebou úspěšná vystoupení na prestižních operních scénách (La Scala, Teatro Roma, Bayerische Staatoper, Wiener Staatsoper, Teatro Massimo, Teatro Fenice i Metropolitan Opera ad.) I on se mohl pochlubit zvučným, dobře se nesoucím hlasem zatím lyričtějšího charakteru, který se možná dobře hodí pro Donizettiho barytonové hrdiny, pro Verdiho Germonta, ale zatím jeho hlas nemá barvu ani objem, které jsou nezbytné pro mistrovskou interpretaci Rigoletta nebo Renata z Maškarního plesu. Jeho dva výstupy z La Traviaty (árie Germonta „Di Provenza il mar“ a duet s Z. Markovou) však budily respekt. Představitelsky působil natolik rozpačitě, že to u diváků budilo přirozenou otázku, jak je jeho herecká topornost přijímána na velkých scénách, které v dnešním operním businessu požadují dokonale ucelený pěvecko-herecký projev.

Simone Piazzola © Petr Dyrc, zdroj : Nachtigall Artists

Symfonický orchestr hlavního města Prahy FOK pod vedením dirigenta Francesa Ivana Ciampy bohužel plnil jen nezbytnou funkci doprovodu, Belllini i Donizetti zněly v jejich podání ne příliš tylově, o trochu lépe si vedli ve Verdim, jehož interpretaci však rušily problémy v žesťové sekci. Určitá výtka také směřuje k výběru árií bez vstupních recitativů, které by jinak dali pěvcům možnost ukázat celistvý hudební obraz interpretované postavy.

Praha Obecní dům, Zuzana Marková a Simone Piazolla, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, Smetanova síň Obecního domu Praha, 5.11.2018